Když jsem koncem léta 2012 navštívil příbuzného v Kanadě, přihodila se mi věc, kterou si nemohu nechat pro sebe. Rád bych se s vámi, kteří navštívíte tyto stránky, o toto chtěl podělit a společně zavzpomínat, kdo byla Kristen French a jaký nám zanechala odkaz.
Jak jsem již uvedl, během pobytu u rodiny v Kanadě mi jednoho dne příbuzný sdělil, že nazítří hodlá navštívit svého nemocného přítele v Montrealu, jestli bych chtěl jet s ním. Přitom k němu podotknul, že se podílel na vyšetřování případu Kristen French.
Když jsem se otázal, kdo to je, útrpně se na mně podíval a mávnul jen rukou, cože my v Evropě vlastně víme. Zabral jsem až napodruhé, když vyslovil jméno Karla Homolka. Matně vzpomenul jsem na dávný příběh „bestie Karly“ a rychle s návštěvou souhlasil.
Tu noc jsem strávil u internetu, abych se s tématem obeznámil a nikdy na tu hrůzu nezapomenu, několikrát mi dokonce vytryskly slzy. Nejsem sice profesionální žurnalista, ale silně jsem zatoužil s tím člověkem udělat rozhovor. Ten příběh mne zcela pohltil a ani teď s odstupem času nedokážu skrýt pohnutí, když o tom píšu.
V Montrealu nás uvítal starší pán, kterému evidentně nebylo příliš dobře, přesto byl velice přátelsky a dlouho s příbuzným rozprávěli a vzpomínali. Nakonec přišel můj čas a bylo mi sděleno, že po krátkém odpočinku mi pán, kterému můžeme říkat třeba Ben, interwiew poskytne. Měl jsem přitom velmi smíšené pocity. Moc jsem to chtěl a zároveň jsem se bál, a to i proto, že má angličtina není bezvadná.
Když jsme si pak sedli do křesel a příbuzný nás nechal o samotě, trochu jsem se po probdělé noci a z emocionálního vypětí třásl. Rozhovor jsem si nahrál na mobil a ze záznamu jej s mírnými stylistyckými úpravami nyní přepisuji:
T(tazatel): Vlastně nevím, kde začít. Už jste k tomuto tématu někdy poskytoval rozhovor?
Ben: Nikdy a je to už řada let.
T: Nechtěl jste nebo nebyl zájem?
Ben: Zájem byl samozřejmě velký, ale jak jistě víte, kanadská vláda na toto téma uvalila cenzuru, z případu nesmí být sdělovány žádné podrobnosti. Takže jsem se tomu striktně vyhýbal.
T: Ano, vím, je tam klauzule o šíření dětské pornografie.
Ben: Proto, jak jsme se dohodli před tímto rozhovorem, budu pro vás Ben a svou pozici v případu vám sdělovat nebudu.
T: Samozřejmě. Proč jste po tolika letech s interwiew souhlasil, co se změnilo?
Ben: Jak jste už jste se o mne dozvěděl, můj pobyt zde pomalu končí. Rekapituluji svůj život a znovu si vzpomínám na Kristen, protože mi v tom velmi pomáhá a já nechci, aby se na ni zapomnělo.
T: Jak Vám pomáhá?
Ben: Pomáhá mi v tom, jak ona se dokázala vyrovnat se svou bolestí a s vědomím blízké, neodvratné a kruté smrti. Jak přeze všechno utrpení, které ji ti dva zmetkové připravili, si zachovala svou lidskou důstojnost a v tom martyriu neztratila sama sebe (pozn.: v roce 1992 Paul Bernardo se svou manželkou Karlou Homolka unesli ani ne šestnáctiletou školačku Kristen French, odvezli ji do svého domu, čtyři dny ji bestiálně znásilňovali, mučili a nakonec zavraždili, vše si natáčeli na video,více na cs.wikipedia.org/wiki/Kristen_French).
T: Velkou roli zřejmě u ní hrála víra. Nemohu zapomenout na její slova, že „pro některé věci stojí za to zemřít“.
Ben: Ano, to bylo v ní, měla silný mravní korektiv. To, jak se chovala v extrémních situacích, vykresluje její povahu v tom nejlepším světle. Věřím, že kdyby ji nechali naživu, ona by jim byla schopná odpustit.
T: Uvažuji stále o významu těch slov.
Ben: Také jsem o tom léta přemítal a přišlo mi, že tím myslela, že je lepší zemřít, než-li se stát takovými zhovadilými prasaty, jako byli oni. Kdyby ji nabídli přežití za to, že se s nimi bude podílet na dalším znásilňování, mučení a vraždění jiných dívek, ona by volila raději smrt. To je u mne skutečná víra. Víra v ideál, lásku, v dobro. Beru to jako skrytý vzkaz jejím blízkým: toto se mnou dělají, ale já taková nejsem.
T: Myslíte, že bylo správné ty nahrávky zničit? Neničí se tak i to dobré, vždyť ona evidentně morálně zvítězila nad svými mučiteli, měla odvahu a sílu se jim nakonec vzepřít.
Ben: Nešlo to jinak. Ten materiál byl k neunesení. Věřte mi, že dobrovolně by se na to dokázal dívat jenom deviant nejhrubšího kalibru.
T: To Vám věřím, mně stačilo jenom o tom číst. Její rodina musela prožít strašlivé peklo, slyšet jí křičet a plakat bolestí. Natož pak vidět, co jí všechno dělají. Asi bych zešílel, být jejím otcem či matkou.
Ben: Jste citlivý člověk, to by pro vás opradu nebylo.
T: To máte pravdu, když jsem ten materiál studoval, bylo mi hrozně. Cítil jsem obrovský vztek a zároveň opravdovou hrůzu, pořád jsem si opakoval „bože, to ne, to ne!“
Ben: To je zcela normální reakce. Vzpomínám si třeba na ženu, která se při přehrávání těch pásek úplně zhroutila. Viděl jsem ji, jak je schoulená do sebe, usedavě pláče a volá: Pane bože, pane bože, ať už ji to nedělají, ať už jí to nedělají! A více lidí se na to prostě nedokázalo dívat. Veřejné promítání u soudu bylo skutečně zcela vyloučené (pozn.: u soudu byly přehrávány jen vybrané audiopasáže).
T: Tak teď mne omluvte, musím si vytáhnout kapesník (smrkám a zatlačuji slzy). Nevím proč, byly tu přece ještě další oběti, Tammy a Leslie Mahaffy, která také hodně vytrpěla, ale tagédie Kristen mne dojímá ze všech nejvíc, jako kdyby symbolizovala všechny podobné oběti.
Ben: To právě udělaly ty nahrávky z největší části věnované jí. Není pro nás nějakou anonymní obětí. Byl to v podstatě mnohahodinový dokument o ní a ani to, že v něm byla mučena a přinucena k perverznímu sexu, z krásy její osobnosti nic neubírá. Oni se ji snažili všemožně dehonestovat, ale nepodařilo se jim to, nezlomili ji, její duši nepošpinili.
T: Mám dojem, jako by je přímo dráždila její vnitřní čistota a když se jí nechtěla vzdát, tak útočili ještě víc. Ale, asi nejenom mne drásá otázka, jak moc, jak hrozně ji vlastně ubližovali, co ji opravdu udělali?
Ben: Za to může ono vládní embargo na informace. Za ta léta se z toho stal mýtus, lidé spekulují, domýšlejí se a přehánějí. Četl jsem třeba, že ji uštípávali každý den jeden prst, nutili jíst své vlasy, nechali souložit se psem, že ji Bernardo vytrhával zuby, když odmítala felaci a podobné věci. To jsou nesmysly.
T: Rozumím, s ohledem na ní i na její rodinu bylo lepší o perverzních sexuálních praktikách na ní vykonávaných pomlčet, vždyť byla ještě dítě. Ale jde mi konkrétně o mučení. To, že některé stránky uvádí „příliš strašné, než aby se o tom dalo psát“, je prostě děsivé.
Ben: Při soudním přelíčení se veřejnost od Crowna dozvěděla podstatné věci. Kristen byla opakovaně Bernardem znásilňována vaginálně, orálně i análně. Při prvním znásilnění byla tak vystresovaná, že zvracela. Když ji nutil polykat své semeno, bylo jí to odporné. Když ji znásilňoval análně, křičela bolestí, plakala a nazvala ho bastardem. Za to ji pak s Karlou mučili zasouváním láhve od vína do pochvy a do konečníku. A ona byla přitom ještě pár hodin před tím panna. Kdyby ji neudělali už nic jiného, bylo by to navýsost kruté, odporné a bezcitné jednání.
T: Těch praktik bylo ale víc, na internetu jsem našel stručný popis těch nahrávek. Byla třeba nucena k lesbickým hrátkám s Karlou, která se na mučení aktivně a s radostí podílela, Crown to, tuším, nazval sodomizací.
Ben: Bylo to přes dvanáct hodin záznamu s nejrůznějšími sexuálními praktikami, které většina žen nepozná za celý život. Při některých zažívala Kristen silné až mučivé bolesti. Vím, že vás i jiné to tajemství drásá, protože máte soucit, ale upokojte se. Kristen na následky mučení nezemřela. Kdyby přežila, zotavila by se rychle a bez následků, alespoň tělesných. A jak jsem řekl, věřím, že ona se svým charakterem by jim to dokázala odpustit.
T: Četl jsem, že měla na těle modřiny, spáleniny a hluboké vpichy od pletací jehlice.
Ben: Příčinou smrti však bylo uškrcení elektrickým kabelem, který Bernardo použil i na Leslie.
T: To mi připadá vůbec nejodpornější, že už v době únosu plánovali její vraždu. Několik dní spolu intimně žili a ona byla pro ně jenom věcí, kterou použili a zahodili. I pro toho svého psa měli více lásky.
Ben: Egoisté jako oni skutečnou lásku ani soucit neznají a nepoznají. Milují pouze sebe a své prožitky. Karla to zjistila, až když ji Bernardo tak zřídil (pozn.: Bernardo nakonec začal napadat manželku a brutálně ji bil. Ta, zřejmě v obavách o život, jej nakonec udala a pomohla usvědčit).
T: U mě to jsou ryzí sadisté, kovaní ďáblové a jsem ohromně naštvaný, že se jim vlastně vůbec nic nestalo. Karla je po fešáckém kriminále dávno na svobodě a Bernardo se může teoreticky dostat na svobodu po 25 letech. Vždy jsem byl na straně odpůrců trestu smrti, ale v takovýchto případech bych udělal vyjímku, za zločiny proti lidskosti. Vždyť on se může každou noc spokojeně ukájet s představami, co těm dívkám provedl a to až do konce svého života. To mi připadá absolutně nespravedlivé.
Ben: Jistě máte pravdu v tom, že takoví jedinci, záměrně neříkám lidé, se nenapraví sebedelším pobytem ve vězení. Je to otázka našeho současného právního řádu, nakolik je skutečně spravedlivý a nakolik je to status quo, který se v budoucnu může změnit.
T: Myslím, že v Evropě to není lepší a připadá mi to jako ode zdi ke zdi. Oproti excesům středověku, kdy se popravovalo za každou hloupost, vidím to dnes jako excesy nesmírné benevolence. Společná mi připadá pouze absolutní neúcta k lidskému životu. Odporní vrahové jako tito vezmou svým obětem to nejcennější, zbaví je všech práv a jejich blízkým způsobí trvalou bolest. Pak se vehementně domáhají svých práv a společnost jim pomáhá, aby to pro ně bylo co možná nejvýhodnější. Koho tedy vlastně chráníme?
Ben: Jak říkáte, jsou to excesy práva, které někdy odsoudí nevinného člověka a jindy osvobodí zločince. Já osobně věřím v úpřímnou snahu politiků, soudců a expertů na právo nalézt rovnováhu a vyladit systém tak, aby byl co nejspravedlivější. Nemyslete si, každý z nás, co jsme ten případ měli na starost, by toho bastarda nejraději umlátil holýma rukama. Vím, že někteří kolegové po vyšetřování začali dost pít, aby se toho alespoň na chvíli zbavili, tak byli frustrovaní. Jiní odešli a věnují se něčemu jinému, protože už by to nikdy nechtěli zažít.
T: Bohužel, stále se dočítáme, že policie tu a tam odhaluje pedofilní internetové stránky, kde návštěvníci mohou za peníze uvidět to nejhorší, znásilňování dětí, které otřese i s jinak otrlými kriminalisty.
Ben: A proto je vše relativní. Lidé mohou jak chtějí odsuzovat onu dohodu, že potencionální vražedkyně Karla Homolka je dnes na svobodě (pozn.: přes svého právníka, kterého si nakonec vzala, si Karla vymohla, že za pomoc v usvědčení Bernarda dostane maximální trest 12 let vězení), ale ona nejenom pomohla usvědčit svého manžela z těch odporných zločinů, ale zejména tím zabránila zločinům budoucím. Nikdo nepochybuje, že Bernardo by v těch hrůzách pokračoval dál a dál. Každým útokem se jeho agresivita zvyšovala, byl více a více nenasytnější, potřeboval stále větší trýznění svých obětí, aby se uspokojil. Je to vidět v míře a délce mučení Leslie a Kristen. Nechci ani pomyslet, co by mohl udělat svým dalším obětem, kolik dívek by ještě zavraždil.
T: Ano, Karla z toho prostě vyvázla jak vyvázla. Myslím však, že je oba za jejich nelidskou krutost proklely tisíce a tisíce lidí a jako věřící člověk doufám, že to bude mít svou váhu u Boha, až oni budou opouštět tento svět.
Ben: A já doufám, že se brzy s Kristen potkám tam na druhé straně a ona mi odpustí, že jsme ji nenašli včas.
T: Děkuji za Váš vzácný čas a vzpomínky .
Ben(s úsměvem): Uvidíme se.
T: Ano.
„Some things are worth dying for“.
(Pro některé věci stojí za to zemřít)
Kristen French
(1976-1992)
PS: Ben již zemřel a je s Kristen, která mu jistě odpustila. Až budu příště v Kanadě, přinesu jim květiny.